Místo romského tábora v Letech u Písku je spojeno s temnou minulostí. Protektorátní, tzv. cikánský tábor (1942 až 1943) sloužil ke shromažďování převážně českých Romů a Sintů před deportací do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz.

V táboře byly vězněny celé rodiny včetně malých dětí. Celkem jím prošlo přes 1300 osob, nejméně 335 jich zde zahynulo. Většina obětí byla pohřbena nedaleko tábora na provizorním pohřebišti. Po posledním transportu byl tábor srovnán se zemí a vypálen.

V době normalizace zde byl vybudován velkokapacitní vepřín. Celkem třináct hal realizovaných ve třech etapách (1972, 1978 a 1985) pojmulo až třináct tisíc prasat.

V květnu 1995 Václav Havel slavnostně odhalil pomník obětem tábora od sochaře Zdeňka Hůly na místě předpokládaného pohřebiště.

V roce 2018 vykoupil areál stát a svěřil jej do správy Muzea romské kultury. V následujícím roce byla vyhlášena architektonická soutěž na řešení památníku.

Stávající březová alej uvádí návštěvníky do vstupního prostoru sešněrovaného do přísného pravoúhlého bosketu se stromy nepůvodního druhu (Gleditsia). Záměrně nepřirozené místo vyčleněné z okolní krajiny je symbolem násilí, diskriminace a rasismu.

Bariéra, přes kterou ze vstupního prostoru není vidět, navozuje pocit aktu segregace. Po jejím překonání se návštěvník ocitne v místě spontánně rostoucího a přírodě blízkého lesa. Kontrast dvou světů, tvrdě oddělených geometricky přesnou linkou zdi, narušuje jediný otvor - cesta směřující k místu bývalého tábora.

Po návratu k výchozímu bodu - prostupu zdí - vede betonová linie návštěvníky směrem k provizornímu hřbitovu. Tato cesta s nádherným výhledem do otevřených rozlehlých luk, je dost široká na to, aby se po ní dalo jít společně a reflektovat zážitky v rozhovorech. Pohřebiště je oproti okolnímu trávníku mírně vyvýšené a osázené lesními trvalkami tak, aby nad jednotlivými hroby vznikla „peřina květů“.

Památník obsahuje archetypální prvky české krajiny: les, solitérní strom, louku, cestu a rybník. Přispívá cíleně k ekologické stabilitě v území.

Les je navržen do lokálních podmínek a počítá s obohacením přirozenou vegetací. Volba druhů dřevin podporuje přirozené přírodní procesy. Rychle rostoucí druhy (bříza, vrba, olše a modřín) budou postupně nahrazeny spontánně dominujícími dlouhověkými dřevinami (borovice, buky, duby, javory).

Cizokrajným dřevinám dřezovců ve vstupním bosketu (Gleditsia triacanthos) je zamezeno v šíření do krajiny díky nasazení pouze samičích jedinců.

Květnatá louka není jen estetickým prvkem, ale zajišťuje zvýšení lokální biodiverzity.

soutěž: mezinárodní krajinářsko-architektonická soutěž 2020

ocenění: 1. místo

autoři vítězného návrhu: Jan Sulzer, Lucie Vogelová, Jan Světlík, Vojtěch Šedý, Filip Šefl

spolupráce: Roman Černohous, Petr Karlík