Albrechtice nad Vltavou jsou půvabnou jihočeskou vesnicí s unikátní památkou kostela Sv. Petra a Pavla a kapličkového hřbitova. Revitalizace návsi respektuje původní principy a tradice urbanistického utváření venkovských center.

Jihočeská vesnice je v urbanismu a architektuře lidového stavitelství unikátní fenomén. Tuto skutečnost návrh plně respektuje a dále rozvíjí. Náves je ústředním a nejdůležitějším komunikačním prostorem obce. V historii prostor návsi plnil důležité společenské, kulturní a hospodářské funkce. Návrh si bere za cíl na tento princip navázat a vytváří bezpečné prostředí pro konání různých událostí. Variabilita místa je naznačena na proložených schématech a však náves nabízí řadu dalšího využití. Do historických urbanistických souvislostí jsou vloženy nové prvky, které působí přirozeně a posilují lyriku místa.

Odkaz Miloše Formana je tak velký, že jedinou formou, která ho může pojmout, je nekonečná smyčka.

Odkaz Miloše Formana je tak velký, že jedinou formou, která ho může pojmout, je nekonečná smyčka s dvojjedinou plochou připomínající jeho život a dílo a zároveň poskytující prostor pro jejich průnik s odrazem všedního života velikánova rodiště.

Objekt smyčky se díky okrajové perforaci stává ikonickým a rozeznatelným. Na první pohled - film. Na filmových políčcích smyčky se zrcadlí vždy jedinečná kombinace kolemjdoucích, parku, oblohy … proměnlivost a stálost života na maloměstě.

Kříž na hoře Karmel

Hlavní myšlenka vychází ze znaku bosého karmelitánského řádu. Kříž je umístěn na vrcholu hory, kterou představuje kruh. Zakotvení kříže, tj. jeho delší rameno, míří na pohoří Karmel v Izraeli. Tři hvězdy na znaku představují tři stromy

Nejkrásnější vyhlídka na Moravské Budějovice.

Návrh do prostoru vstupuje citlivě a drobnými zásahy přinesl na kopec prvky, které přispěly k jeho znovuoživení. Dubové lavice, přírodní amfiteátr a ohniště vytvářejí zázemí pro konání různých společenských akcí.

Navrhujeme OSTROV jako zelenou oázu uprostřed ruchu zaneprázdněnosti a chaosu.

Navrhujeme OSTROV jako zelenou oázu uprostřed ruchu zaneprázdněnosti a chaosu.

Místo, kde se historie setkává se současností. Ostrov respektuje předpokládanou stopu historického hradu. Je parafrází jeho minulé hranice. Zelený ostrov propojuje náměstí a jeho vnitřní prostory. Navrhuje multifunkční prostory s lapidáriem, kde jsou ukryty historické pozůstatky hradu a kvalitní veřejný prostor. V minulosti byl hrad usazen v divoké krajině. V současné době již tato hierarchie není možná navrátit. Navrhujeme tento vztah inverzně obrátit a usadit přírodu dovnitř hradeb jako souvislý systém městské zeleně.

Les jako metafora společenství.

Místo romského tábora v Letech u Písku je spojeno s temnou minulostí. Protektorátní, tzv. cikánský tábor (1942 až 1943) sloužil ke shromažďování převážně českých Romů a Sintů před deportací do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz.

V táboře byly vězněny celé rodiny včetně malých dětí. Celkem jím prošlo přes 1300 osob, nejméně 335 jich zde zahynulo. Většina obětí byla pohřbena nedaleko tábora na provizorním pohřebišti. Po posledním transportu byl tábor srovnán se zemí a vypálen.

V době normalizace zde byl vybudován velkokapacitní vepřín. Celkem třináct hal realizovaných ve třech etapách (1972, 1978 a 1985) pojmulo až třináct tisíc prasat.

V květnu 1995 Václav Havel slavnostně odhalil pomník obětem tábora od sochaře Zdeňka Hůly na místě předpokládaného pohřebiště.

V roce 2018 vykoupil areál stát a svěřil jej do správy Muzea romské kultury. V následujícím roce byla vyhlášena architektonická soutěž na řešení památníku.

Planeta Praha vypráví o pražské přírodě jinak, než jsme zvyklí. Vykresluje příběhy ze špinavých dvorků, počůraných nároží a křoví na sídlišti spíše než z Divoké Šárky či Prokopského údolí.

Planeta Praha vypráví o pražské přírodě jinak, než jsme zvyklí. Vykresluje příběhy ze špinavých dvorků, počůraných nároží a křoví na sídlišti spíše než z Divoké Šárky či Prokopského údolí. Pozoruje město „očima“ rostlin a živočichů: jak vnímají chodníky, pukliny v omítce, nádražní peróny nebo pouliční lampy? Jak využívají prostředí, které si lidé vystavěli pro sebe? Kolik „obyvatel“ vlastně Praha má?

Svobodu sukcesi!

V opuštěném kusu města přestává člověk vnucovat krajině svoji estetiku. Teď všichni proti všem, bez otravného pižlání a prosekávání. Darwin by měl radost, protože vyhrávají ostřejší lokte a silnější tělo. Žádná symbióza nebo spolupráce, rostliny držené do té doby hezky na vodítku, sestřihávané a často i přihnojované, jsou ponechány napospas vagabundům, invazní chásce a protřelým klonálníkům. To je výzva poměřit síly napříč geografickými regiony celé severní polokoule a ukázat, jak vypadá městský „multi-kulti“ klimax. Nebo nakonec přes všechna úskalí zvítězí domácí krajina?

Některé rostliny už mají náskok – tis, ač notně pocuchán, může znovu opanovat tmavý kout u zdi. Fyzická destrukce mu rozhodně po chuti není, ale v suťových lesích, kde obvykle roste, k ní dochází také pádem skalních bloků. Větší problémy bude mít světlomilná juka vláknitá, která také patří k původním obyvatelům atria. Až dvorek pořádně zaroste, bude v temném podrostu přežívat jen stěží. Nízké stromy – bříza a pajasan – osidlují drobné městské apokalypsy prakticky okamžitě, jelikož je jejich semenný déšť téměř všudypřítomný. Oba jsou velmi světlomilné, bříza je ovšem otužilejší a přichází z okraje města, zatímco pajasany jsou sígři z dvorků přehřátého centra. Poměrně rychle také přilétá motýlí keř, komule, kterému vyhovuje krytá poloha bezvětrného nádvoří. Třtina křovištní, vyhlášený stalker ruderálů, musí také přiložit svou ruku k dílu a křídlatka japonská se pokouší vše přikrýt masivní vrstvou nerozložené biomasy.

Sukcesní procesy, tento bizarní hektický souboj tlustých proti tenkým, baňatých proti podlouhlým, můžeme sledovat v atriu v přímém přenosu. Jako kontrast k výše řečenému lze v atriu najít i jednoleté a dvouleté druhy usídlené na otevřených mladých stanovištích a také některé geofyty. Ty se pozdně sukcesnímu hladu vyhýbají extrémně brzkým nebo pozdním kvetením, barevnými a vonnými květy, které lákají časné opylovače, a masivními cibulemi, ve kterých si skladují živiny pro další časný start.

Jak slepice po flusu! Ale do klimaxového nebe se jich dostane jen pár, a i tento ráj pak bude v daleké budoucnosti jistě narušen nějakou masivní disturbancí – například pořádným požárem nebo finálním kolapsem konstrukce emauzských kostek.

Takže vstupte a svobodu sukcesi!

J. A. Šturma

Stůl pro míček, který létá sem a tam, dokud nespadne.

Outdoorový pingpongový stůl, který obstojí kdekoliv. Základem je masivní ocelová konstrukce. Protikorozní ochranu zajišťují vrstvy zinku a práškového vypalovacího laku. Hrací deska je z vysokotlakého laminátu, snese tak i nesportovní chování….

autoři: Jan Sulzer a Daniel Golík

výrobce: Egoé

Malý krok k velkým změnám.

Návrh se zaměřuje na vytvoření živého zeleného prostoru, který poskytne mnohem více než jen místo ke krátkodobému odpočinku. Centrální oblast tohoto prostoru je navržena jako pohodlné místo k setkávání sevskupinou pěti okrasných třešní, které svými korunami vytvářejí příjemný stinný baldachýn. Nová cestní síť, navržená s ohledem na přirozené směry pohybu.

Areál bývalého soudu a věznice nese vzpomínky na totalitní 50. léta a utrpení vězňů. Připravovaná obnova přináší příležitost nově interpretovat význam tohoto místa.

Areál bývalého soudu a věznice nese vzpomínky na totalitní 50. léta a utrpení vězňů. Připravovaná obnova přináší příležitost nově interpretovat význam tohoto místa. Vytvořit novou identitu celého objektu a stát se moderní demokratickou institucí s historickou pamětí.

Pro náš návrh byl určující ambivalentní vztah muzea a funkčního uspořádání soudu. Muzeum připomíná nejkrutější dobu tehdejšího totalitního režimu a historickou paměť celého areálu v protikladu budovy soudu 21. století, který nabízí spravedlnost na místo strachu. Snažili jsme se, aby sousedství obou funkčních celků bylo nenásilné a návštěvníci i pracovníci soudu byli konfrontování s příběhem vězení decentním způsobem, aby si jej při každodenní činnosti téměř nevšimli. Návštěvník muzea má naopak setkání s historií prožít hlubokým způsobem. Je veden exteriérem se stálou expozicí instalovanou mezi zdí a trvalkovým záhonem, ve druhém prostorovém plánu. Během cesty sám postupně rozkrývá expozici a dochází k intenzivnímu prožitku celého tématu. Expozici ukončuje vnitřní dvůr jako místo tiché kontemplace a piety. Poskytuje návštěvníkovi prostor, ve kterém může nechat doznít množství vjemů.

Pět dvorů

Hlavní architektonickou podstatou areálu je palác za zdí. Svým složitým půdorysem vytváří množství dvorů s různou proporcí a orientací vůči světovým stranám s vzájemným vztahem k centru města. V současnosti je areál hluchým místem bez zapojení do organismu města. Půdorys budovy vymezil pět dvorů, každý má své určení.

Muzejní a justiční dvůr jsou určeny široké veřejnosti. Centrálním prvkem každého z dvorů je zapuštěný pobytový trávník, který poskytuje prostor pro různé druhy aktivit. Podél zdi je navržené lipové stromořadí s podsadbou trvalkových záhonů. Před budovou soudu jsou umístěny stožáry pro státní vlajku a vlajku evropské unie a pomáhají tak identifikaci soudního dvoru.

Vnitřní pietní dvůr využívá expozice muzea. Dvůr je komponován dvěma prvky – kamenným štěrkem a nově vysázenými stromy. Štěrk zobrazuje dvůr ve své syrovosti, konfrontuje návštěvníka s tragédií místa, odráží zvuky kroků a posiluje tak dramatickou atmosféru místa původní věznice a popraviště.

Do štěrku jsou vysázené řady Slivoní okrasných (Prunus incisa Umineko) jako památka na popravené a mučené vězně a zároveň jako symbol naděje, pokračování života a aktu smíření. Vysoko nasazený kmen a útlá silueta stromu umožňuje průhledy dvorem do oken budov a nahoru k nebi. Pohled z oken kanceláří soudců a chodeb směřuje do korun stromů a ty zahalují těžký osud novou vrstvou ševelícího listí.

Probační dvůr je orientován k centru města a plní funkci předprostoru okresnímu státnímu zastupitelství a mediační a probační službě.

Služební dvůr slouží pro příjezd justiční stráže a zázemí soudu a chráněné prostředí pro eskortu vězněných. Vjezd vede z jižní strany přes stávající parkoviště, kde uvažujeme s reorganizací parkovacích stání.