Svobodu sukcesi!

V opuštěném kusu města přestává člověk vnucovat krajině svoji estetiku. Teď všichni proti všem, bez otravného pižlání a prosekávání. Darwin by měl radost, protože vyhrávají ostřejší lokte a silnější tělo. Žádná symbióza nebo spolupráce, rostliny držené do té doby hezky na vodítku, sestřihávané a často i přihnojované, jsou ponechány napospas vagabundům, invazní chásce a protřelým klonálníkům. To je výzva poměřit síly napříč geografickými regiony celé severní polokoule a ukázat, jak vypadá městský „multi-kulti“ klimax. Nebo nakonec přes všechna úskalí zvítězí domácí krajina?

Některé rostliny už mají náskok – tis, ač notně pocuchán, může znovu opanovat tmavý kout u zdi. Fyzická destrukce mu rozhodně po chuti není, ale v suťových lesích, kde obvykle roste, k ní dochází také pádem skalních bloků. Větší problémy bude mít světlomilná juka vláknitá, která také patří k původním obyvatelům atria. Až dvorek pořádně zaroste, bude v temném podrostu přežívat jen stěží. Nízké stromy – bříza a pajasan – osidlují drobné městské apokalypsy prakticky okamžitě, jelikož je jejich semenný déšť téměř všudypřítomný. Oba jsou velmi světlomilné, bříza je ovšem otužilejší a přichází z okraje města, zatímco pajasany jsou sígři z dvorků přehřátého centra. Poměrně rychle také přilétá motýlí keř, komule, kterému vyhovuje krytá poloha bezvětrného nádvoří. Třtina křovištní, vyhlášený stalker ruderálů, musí také přiložit svou ruku k dílu a křídlatka japonská se pokouší vše přikrýt masivní vrstvou nerozložené biomasy.

Sukcesní procesy, tento bizarní hektický souboj tlustých proti tenkým, baňatých proti podlouhlým, můžeme sledovat v atriu v přímém přenosu. Jako kontrast k výše řečenému lze v atriu najít i jednoleté a dvouleté druhy usídlené na otevřených mladých stanovištích a také některé geofyty. Ty se pozdně sukcesnímu hladu vyhýbají extrémně brzkým nebo pozdním kvetením, barevnými a vonnými květy, které lákají časné opylovače, a masivními cibulemi, ve kterých si skladují živiny pro další časný start.

Jak slepice po flusu! Ale do klimaxového nebe se jich dostane jen pár, a i tento ráj pak bude v daleké budoucnosti jistě narušen nějakou masivní disturbancí – například pořádným požárem nebo finálním kolapsem konstrukce emauzských kostek.

Takže vstupte a svobodu sukcesi!

J. A. Šturma

KVĚTINÁČ 2.0.

Před vámi se nachází největší květináč v Praze. Ještě nedávno se na oněch osmi metrech čtverečních – to je plocha nejmenšího pražského bytu – rozkládala největší pohovka ve městě. Dnes ji pohltila bytová džungle. Pravda, museli jsme jí trochu pomoct – pokojovky přece jen žijí usedlejším životem než jejich příbuzné v pražských ulicích a sukcese do našich bytů (zatím) nedosáhne. Proč jsme to udělali? Při prohlídce výstavy spoléháme především na svůj zrak a sluch, ale neuškodí připomenout si, že svět vnímáme i dalšími smysly. Zastavte se a pořádně nadechněte. Cítíte to?

Vyprávíme o pražské přírodě a nacházíme ji všude kolem nás – v parcích, na dvorcích, ulicích i nádražích. Velká část městské přírody ale žije s námi v našich domech a bytech. Je to příroda zkrocená, upoutaná na vodítko, ustájená v truhlících a květináčích. Příroda, která je závislá na člověku a jeho péči. Ale neplatí snad to samé i o člověku? Těžko budeme hledat domácnost, kde by nebyla alespoň jedna pokojová rostlina, tedy pokojovka. Stejně jako stromy v ulicích ochlazují město, rostliny v pokojích zase ovlivňují klima našich domovů.

Pokojovky nejsou v CAMPu poprvé. Už naši předchůdci si sem v sedmdesátých letech nastěhovali veliké množství rostlin, aby jimi zútulnili monumentální prostory. Pokojovky z květináče 2.0 budou po konci výstavy rozmístěny v CAMPu a pomohou vytvořit atmosféru, kterou známe z fotografií pořízených krátce po dokončení stavby emauzských budov. Na místě květináče se pak zase objeví původní pohovka (anebo možná něco úplně jiného).

J. A. Šturma

Planeta Praha

rok: 2024

místo: Praha, Nové Město

Kurátoři výstavy: Eugen Liška, Benedikt Markel

Spolutvůrci konceptu výstavy: Zuzana Kubíková, Jan Hošek, Ondřej Sedláček, Jan Sulzer, Jan Albert Šturma

Supervize: Štěpán Bärtl, Adam Švejda

Architektonické řešení: Benedikt Markel, Jan Sulzer

Autoři textů: Štěpán Beneš, Jan Hošek, Eugen Liška, Ondřej Sedláček, Jan Albert Šturma

Odborná spolupráce: Martin Fejfar, Jan Hošek, Ondřej Sedláček, Jan Albert Šturma

Grafika: Ex Lovers

Video produkce projekce: Oficina – Marek Cimbálník, Vlaďka Cimbálníková, David Jurion, Jakub Kozelka, Jan Netušil, Jiří Netušil, Luisa Pánková.

VR řešení: Miroslav Kukrál, Ondřej Rakušan, 3dsense

Hudba a zvuk: Aid Kid, Jakub Jurásek

Voiceover: Ondřej Bauer, Tonya Graves

Produkce: Daniela Křižanová

AV technické řešení: Klára Míčková, Michal Průcha, Michal Pustějovský, Matěj Vejdělek, Martin Vronský

Interiérová zeleň – sofa: Flower Company s.r.o.

Exteriérová zeleň – atrium: ZAFIDO s.r.o.

Mobiliář – sofa: Daniel Golík, Jakub Jarcovják

Mobiliář – Kabinet kuriozit: PONK

Instalace: Jan Oberreiter, Jáchym Šimek, Augustin Soukup

Fotografie: Jan Malý, Jan Albert Šturma, Benedikt Markel